Advent – uhoněný nebo jaký…?

Máme před sebou dobu možná nejhektičtější z celého roku. Obchody na nás už dávno valí  dárky, ozdoby a vše okolo Vánoc. Tato doba má, pod tímto povrchem, úplně jiný význam a hloubku.  Máme dobu po Dušičkách, Samhainu, vládne nám Morana, tedy Smrtka. Stačí svou pozornost obrátit do přírody, kde vše odumírá a ukládá se k odpočinku.

Je tedy na nás, jak se rozhodneme, kterou cestou se vydáme…

Brzy začíná Advent a obchodní vrchol šílení.

Co když je během adventu, ještě kromě příležitosti ke zklidnění a vnitřnímu úklidu, také velká možnost vědomého procházení všemi úrovněmi našeho Bytí?

Možná to zní otřepaně a nebo až moc duchovně, takže radši nebudete číst dál…není to ale zase taková věda. Jen další výlet do větší hloubky a smyslu celého období, než co nám je běžně ukazováno.

Advent je křesťansky vnímán jako období čekání na Vánoce. Dle českých tradic je každá svíčka na adventním věnci zapálená na adventní neděli zasvěcená určitému symbolu (naději, míru, přátelství a lásce). To asi všichni známe. Mělo by tento čas být o klidu a rozjímání, místo toho se většina honí za nákupy a uklízením. A děti se těší na čokolády v kalendářích. Církev tuto dobu ostrouhala na duševní a fyzický půst.

Stačí vám to? Chcete víc? Co když se může jít ještě hlouběji a také to učit děti?

Malé děti je fajn nechat prožít jejich očekávání a pocity naplnění, určité tajemno a těšení se, aniž by věděly na co. Dopřát jim ten dar, v dnešní instantní době, že musí čekat.

Starším dětem můžeme pomoci vytvořit určité zátiší, budovat smysl pro krásu a jakousi strohost.

Stezka úcty

Jedním z možných přístupů k adventu je stezka úcty a cesta ke světlu. Je možné ji vést s tradičními symboly Marie a Josefa a nebo i bez nich. Prostě ke zrození světla.

Základem je proces sebepoznávání, pozornosti a úcty všem říším, objevování jejich otisků v nás samotných a postupné přibývání světla.

Samotné jednotlivé týdny adventu představují stupně vědomí, tak jak se postupně vyvíjelo. Od temného po bdělé a světlé . Od nerostů, přes rostliny, zvířata až po lidi. Ty se mohou postupně objevovat v symbolech i kolem adventního věnce.

Jednotlivé týdny jsou zasvěceny vždy jednotlivý říším a můžeme si projít stezku úcty, jako možný přístup k adventu…

První adventní týden – nerostný svět a minerály

Kameny, mušle, ulity souvisí s naší kostrou, vlasy, nehty. Oslavujeme tedy nerostnou říší, která tvoří náš prazáklad. Nerosty jsou velmi stálé, svůj tvar neměnící.

Druhý adventní týden – říše rostlin

Rostliny, které představují éterné tělo a vytváří na naší kostře všechny orgány a svaly. Také vytváří všechny formy časové a zvykové, tedy pravidelný rytmus. Můžeme si uvědomit touhu rostlin růst vzhůru, ale zároveň s jejich silným zakořeněním.

Třetí adventní týden – říše živočišná

Živočichové představují naše astrální a pocitové tělo. Stejně tak, jako jsou zvířata převážně řízena svými pudy a instinkty, můžeme se zamýšlet nad tím, co se můžeme od živočichů učit? Zvířata jednají velmi čistě, nic nepředstírají, ctí své pocity a informace z těla.

Čtvrtý adventní týden – říše lidská

Představuje naše JÁ, naše neustále se rozšiřující vědomí.

Pro děti jsem připravila adventní kalendář, který je provede všemi adventními týdny, skrze všechny tyto říše a tedy úrovně bytí. Zároveň si mohou reálně tvořit svou Cestu ke světlu, tak jak ji ony samy vnímají.

Tento kalendář najdete TADY >>>

Tip pro dospělé – sebeobjevování

Advent je časem temnoty do něhož zasahuje mikulášský čas. Čas jakési zpovědi. Moudrého zhodnocení Mikulášem,  především pro děti, ale můžeme to vztáhnout i na sebe. O tom, jak projít Mikulášem s dětmi čtěte zde>>>

My dospělí, můžeme dobu adventu prožít ke každodenní očišťující „meditaci“.

Každý večer si můžeme sednout se svíčkou a pozorovat, jak přemýšlíme o světu, o sobě, o lidech a dalších říších. Kolik závěrů a soudů v sobě máme?

Pokud zjistíme, že nejsou naše (jako že většina není), vrátíme je ke zdroji s připnutým vědomým.

V duchu můžeme prožívat uplynulý rok, rozjímat nad lidmi se kterými jsme byli ve spojení. Těm, kterým jsme byli trnem v oku, uznat svůj díl negativity, vypsat se do dopisu, který pak spálíme, požádat o odpuštění. Uzavřít si v sobě, co jsme udělali špatně a nahradit tyto myšlenky úctou.

Tímto si v sobě uděláme pořádek a na Vánoce nebo na slunovrat si můžeme prožít čistší zrození nové světla.

Možná si řeknete, tolik úkolů s dětmi, se sebou v té nejhektičtější době v roce. Jsme uhonění a máme toho tolik co ještě stihnout. Tak možná právě proto. Ta nejlepší investice je právě do SEBE a pak dětí…

Úkoly v kalendáři jsou jednoduché a nezaberou víc, než pár minut a je to skvěle a smysluplně strávený společný čas s dětmi a se sebou.

A o tom to je, nebo ne? 🙂

Tvořivé putování adventem pro děti najdete TU >>> a pokud byste chtěli Putovat celým rokem, můžete TADY >>>

S láskou,

Kat.