Co potřebuješ, chlapečku? Co blbneš, mami?

Výchova kluků a osobní rozvoj. Před třemi lety jsem se styděla. Je to cesta, která zahrnuje i AccessBars®, ale dnes už se nestydím a vidím to jinak. S daleko větší svobodou a lehkostí, soudy ostatních beru jako zajímavý úhel pohledu. Zároveň i s větším uvědoměním a přijímáním, že to ke klukům zkrátka patří.

Čtěte dál o našich uplynulých svatováclavských oslavách ve spojitosti s výchovou kluků.

Meditace za mír a atomovky

To jsme jednou na svátek sv.Václava šli na Bílou Horu,  na meditační setkání Dejme sílu míru s paní Ernestínou Velechovskou.

Bylo krásné počasí, nějací známí a příjemné setkání. Malý Kryštof byl zatím malý, takže v pohodě si lebedil na dece zatímco my, když meditace započala, jsme se pokoušeli naladit na meditativní stav a hromadně vytvořenou energii. Naši kluci si tam, tak nějak pobíhali a potichu válčili v lese obory.

V podstatě ani moc nerušili. Snad… 🙂

Když meditace skončila a začalo se opět povídat se známými, naši kluci využili situace, že už tedy nemusí být potichu a dopilovali své válečnické strategie do kalibru nejvyššího. Začali házet atomové bomby a to s dostatečným zvukovým doprovodem i vysvětlením. A to už si dali pěkně záležet, aby je bylo slyšet.

Styděli jste se někdy za své děti?

Já se tedy v ten moment styděla a to pěkně. Tak, že bych se k nim nejradši ani nehlásila.  Hlavou mi běžely myšlenky:

Co to tu proboha předvádí? Jak vůbec přišli na atomový bomby? No to je ale ostuda….jdeme zrovna na mírovou meditaci a oni tady předvádí tohle..!“.meditation-441483_1280

Pěkně mi to brnkalo na strunku „Nejsem dost dobrá máma“ a „Co tomu řeknou ostatní“.

Honza na tom byl asi podobně, tak jsme na sebe koukali, kroutili hlavou a usmívali se, aby jsme zmírnili náš šok.  No, co nám taky zbývalo, že? Atomovky tedy ještě nikdy neházeli…Samozřejmě to nezůstalo ani bez úsměvů okolních lidí.

No nic, nechali jsme to být, vnitřně jsem to zvládla pustit a potom díky mnoha rozhovorům, nám to došlo. Je to samozřejmě jedna z x možností. 🙂

Kluci vyvažovali mírovou meditaci a ukazovali i druhou polaritu, která tu s námi zatím pořád je. Ne venku, ale i uvnitř nás.

Meditujte za mír, ale přijměte i temnou část, hlavně v sobě.

Zatím v sobě máme stíny, draky, čertíky, každý to nazývá různě.

Zatím uvnitř nás, to do opravdového míru má ještě celkem daleko. Protože kdyby ne, tak i náš okolní svět vypadá asi trochu jinak.

Jak uvnitř, tak i vně.

Pěkná lekce to byla a dovedla mě k otázkám, ke kterým se nám možná moc otevřeně přiznat nechce:

Proč se stydíme za své děti? Chceme kluky nasoukat do jakési škatulky? Máme pocit, že jsou naše vizitka? A když nedělají to, co si představujeme, máme pocit, že jsme selhali ve výchově? Že nejsme dobří rodiče a ostatní nás odsoudí?

Proč si myslíme, že máme tu moc ovlivnit všechny procesy (jak vnitřní tak vnější), které u našich dětí vedou navenek k určitému chování, které nám není zrovna vhod?

A pak bychom nejradši dělali jako, že k nám nepatří a řekli: „Co potřebuješ, chlapečku? „

A jasná odpověď by byla: „Co blbneš, mami?“ 

Před dvěma lety…

V naší lesní školce byla slavnost s úžasným divadlem o legendě sv.Václava. Divadlo bylo moc povedené, vtáhlo nejen děti ale i dospěláky. Kluci věděli o celé legendě asi mnohem víc než my doposud. Ovlivnilo je to tak, že další den strávili stavěním sv.Václava, jeho sochy, koňů a ztvárněním bitvy s Radslavem.

vaclav

Jistě to souvisí také s jejich archetypem válečníka, ale opět jsem se tenkrát přistihla, jak přemýšlím, proč je asi nejvíc zaujala následující básnička-písnička:

„Já se války nebojím,

každou zemi dobudu

a každou kozu podojím.“

Je asi jasné, že to slogan sv.Václava asi nebyl…:-) Nevím, jestli slogan byl jen divadelní rýmovačka k bitvě s Radslavem a jeho družině a nebo jestli to bylo opravdu tak…Možná někdo bude vědět.

Na zázračná andělská pera z andělů , které se na konci bitvy údajně objevily, jsme si všichni pro štěstí sáhli. Ale klukům asi v paměti moc neutkvěla, protože doma, při jejich bitvě, na ně úplně zapomněli…

Rytmus roku a výchova synů

Jak spolu souvisí rytmus roku a výchova kluků? Teď na podzim máme každoroční příležitost se do svého nitra dívat pěkně zblízka a posvítit si na všechny naše stíny nebo draky. Ty většinou mají podobu nějakých našich strachů, předsudků, zkostnatělých mentálních programů, atd…. Zrovna jako ty mé otázky výše.

To vše do velké míry ovlivňuje výchovu synů a míru do jaké jsme schopné je pustit. Což oni tak moc potřebují…

Každý rok je to stejné, ale přeci není, díky naší aktuální situaci a získaným zkušenostem z roku předešlého. odloupneme další slupku proto, abychom se mohli k našemu vnitřnímu klidu a světlu, zase o kousek víc přiblížit a kluky více pustit. Mě na této cestě také hodně zásadně pomáhají techniky z Access Consciousness® Pokud vás to zajímá, ozvěte se.

Podělte se…

Kdy vám něco zabrnkalo na oblíbenou a hodně rozšířenou strunu „Nejsem dost dobrá/ý“ a „Co tomu řeknou ostatní?“ nebo „Co to ty kluci proboha vyvádí?“. Jak s tím nakládáte vy?

A pokud tápete, jak na kluky a přitom si chcete zachovat svou energii, mrkněte ZDE>>>

S láskou,

Kat

 

Káťa a Honza
Jsem žena obklopená jen mužskou energií. Provázím ženy klučičím světem a inspiruji je, jak díky rytmu přírody nalézt svoji vnitřní rovnováhu a předávat ji dětem. Ukazuji maminkám, jak v živelném světě kluků, jejich bitek a stříleček proplouvat, uchovávat si naši ženskou energii a zároveň přijmout klučičí energii. Jak sdílet se svými syny cykličnost přírody i života, bez tlaku konzumu a výkonu. . Více si o nás přečtete tu >> Rytmus roku a jeho prožívání můžete prostudovat tady >>>.
Komentáře