Fotbal ?! Jen to Nééé…!

A je to tu…, fotbal! Může to být ale cokoliv…

Jde o princip a hlavně předsudky.

Říkáte si, tak tohle teda moje dítě dělat nebude….Protože se vám to prostě nelíbí a máte k tomu, z různých důvodů, svoje výhrady. A ono je to úplně jinak….,jak se říká „Nikdy neříkej nikdy“, protože zrovna to, co odmítáme, nám Vesmír pěkně naservíruje.

Jo, a to je přesně ono. Ačkoliv jsme oba s Honzou sportovci, teď už sice trochu vysloužilí, ale vztah k tomu máme doteď, fotbal jsem nikdy neměla ráda. Ano, fotbalisti mi vždycky připadali …tak nějak namyšlení, arogantní, egoisti, kteří jsou hlavně sprostí a uřvaní a já nevím co ještě. Jako kdyby i jiní sportovci, nebo i nesportovci, nedokázali být pěkní náfukové.

Měla jsem to pěkně zaškatulkovaný.

Ještě když jsem několik dětských tréninků viděla, jaký mají trenéři přístup a na děti řvou,  nikdy by mě nenapadlo, že moje dítě bude hrát fotbal. Tedy spíše jsem si říkala, že moje dítě NIKDY fotbal hrát nebude.

Proč taky? Já jsem hrála tennis, dělala atletiku a další sporty, Honza přeci ty úpoly, takže tenhle sport u nás fakt nehrozí. A navíc, když jsme šli párkrát kolem dětských tréninků….

A světe div se….

ball-1414400_640

S nástupem nejstaršího Štěpy do školy, před dvěma lety, se kousek po kousku, k nám domu přikradl fotbal. A jede v něm už i ten prostřední. Nejdřív to bylo o přestávkách a v družině. Pak už i s bráchou a klukama doma a na chatě. A pak s dědou koukání na televizi, Ronaldo a Messi…

Před prázdninami, na popud jedné maminky od kamaráda, ukázková hodina tréninku s jedním úžasným trenérem, který teď prý povede přípravku.

Uff, no tak jo, běž. Trénink se líbil, takže přes prázdniny rozhodnuto, ANO, chce tam chodit. No a když tak i ty zápasy…

A máme to!

Byla jsem se podívat na prvním tréninku. A musím opravdu říct, že tohoto trenéra nám Vesmír poslal a já si mohla své zaryté přesvědčení změnit. Je skvělý.  Partnerský a zkušený přístup, bez řvaní a urážení, ale s naprostou přirozenou autoritou, bez tlaku na výkon…hlavně, aby to děti bavilo.

A Štěpa? Je nadšený…

Nejlepší na tom je, jak je vidět, když děti dělají fakt něco, co je baví a co chtějí ony samy, tak je to pro ně naprostá priorita. Nemusím dokola opakovat, že třeba si připravit věci, zabalit na trénink. Vše stačí říct jednou a do minuty je to vše hotové v baťůžku. Záleží mu na tom, aby byl včas… Vše podřídí tomu, aby měl co potřebuje…

V jiných situacích se mi o tom může jenom zdát…

Tak jsme už byli shánět kopačky, štulpny, chrániče… a Štěpa má po prvním zápasu…

football-1307849_1280

 

Já sama v sobě ještě pořád přechroustávám, že moje dítě (nejspíš brzy i to druhé) bude hrát zkrátka fotbal. Přeci mu to nebudu upírat, když on SÁM chce, kvůli nějakým mým přesvědčením.

Ještě, že mám alespoň ten svůj rytmus roku, který s klukama můžu žít a mít pocit, že jim dávám něco ze Sebe.

Jestli vás rytmus roku zajímá více, mrkněte sem. >>>

Máte také nějaké vaše podobné zaryté přesvědčení? Podělte se v komentářích. ;-)

Káta

 

Katy
Jsem žena obklopená jen mužskou energií. Provázím ženy klučičím světem a inspiruji je, jak díky rytmu přírody nalézt svoji vnitřní rovnováhu a předávat ji dětem. Ukazuji maminkám, jak v živelném světě kluků, jejich bitek a stříleček proplouvat, uchovávat si naši ženskou energii a zároveň přijmout klučičí energii. Jak sdílet se svými syny cykličnost přírody i života, bez tlaku konzumu a výkonu. . Více si o nás přečtete tu >> Rytmus roku a jeho prožívání můžete prostudovat tady >>>.
Komentáře