Katastrofa cestovního deníku

Září je tu…už jste plně přistáli ve svých domovech a tělech z letního cestování? Nebo si tak ještě pořád někde lítáte a „sníte“?

Pojďte se ještě zasnít s námi…

K našim cestám jsem taky původně připravila Cestovní deník o který jsem se s vámi podělila tady >>> . Jsem hodně zvědavá, jak se chytil u vás. Vaše zkušenosti mohou pomoci deník dotvořit…:-)

Protože u nás to byla celkem

katastrofa

Mohla bych tady líčit, jak se nám podařilo celý deník do posledního písmenka vyplnit, nakreslit a využít, aby to jako vypadalo…jak nám to všechno pěkně funguje.

Na rovinu ale říkám, že u nás tedy žádná sláva…

Moje, možná naivní, představa byla, jak si ho kluci budou vyplňovat, vybarvovat, prostě jím žít. Asi jsem se spletla, protože vždy vyhrávali interakce mezi kluky, na cestách v autě poslouchání pohádek a Robinsona Crusoa nebo fotbalové zápasy.

 

Konečně přišla dlouho očekávaná cesta do milovaných hor a k moři a moje „praxe“ Cestovního deníku .

Tak jak to obvykle chodí s kovářovou kobylou…

nebudu se ale za to přeci peskovat. Jednak byli kluci před odjezdem vyexpedováni k babičce (jinak bych asi nikdy nesbalila) a když se vrátili, nevěděla jsem kde mi hlava stojí. Po dost dlouhé době jsme se totiž vypravovali na delší cestu. A s třemi dětmi úplně poprvé.

Moje očekávání vzalo za své...nestihla jsem deník vytisknout barevně pro každého zvlášť….představa, že budou kluci vyplňovat první část v autě po cestě se rozplynula v momentě, kdy nejstaršímu začalo být špatně.  My tedy v 7 hodin ráno sháněli v Budějicích první otevřenou lékárnu kvůli Kinderylu a tak jsem to vzdala.

Na místo jsme dojeli pak už hladce. Že jsme správně jsme poznali mimo jiné i podle draka (trochu jsem se zděsila, že by už pomaličku hlásilo dračí období…ještě prosím nééé) a večer už jsme měli i první zážitky z přírody a živly.

První stránky deníku se začali vyplňovat. S lehčím zpožděním, ale přeci… nicméně na ty další (a podle mě nejzajímavější – příroda, živly, tvoření, zážitky) se mi synek už vykašlal, že prý příště…

To další příště bylo až po návratu domů, kdy s lehkým donucením (no já vím, že to není úplně svobodný, ale přeci to nevyjde úplně naprázdno… :-D)  vyplnil další zážitky jak z hor, tak od moře.

Při tom zjišťoval, jak si toho vlastně málo pamatuje. No jasně, když děti žijí hlavně TADY a TEĎ.

Následně ale synek zhodnotil, že se mu deník bude hodit po návratu do školy, kdy si budou povídat o svých cestách.

Mimo jiné si také vzpomněl, jak na horách (Savinjské Alpy) kluci krom obdivování výšek ještě zakusili jednu typicky mužskou dovednost. A tou byla střelba z opravdového luku, kterou je učil samotný někdejší mistr Evropy. A jak on sám říkal, hodí se i do života:

„Nejdůležitější je zklidnění, zacílení a to začíná v hlavě…“

Teď už jej vzpomínáme na teplé moře…,

…mořské dožínky,

kdy namísto mlácení obilí a pokusů o výrobu mouky, kluci sbírali plody moře v záplavě kamínků a kamenů hledali mušle a mořské malé živočichy. Zkrátka prožívali vděčnost za každou nalezenou mušličku, což je pravou podstatou dožínek.

a na náš nejvtipnější zážitek.

„Mami, chceš pomoct? Já si řeknu: „3,2,1…a hop do vody, to je nejlepší“ , povídá mi synek při jednom z prvních vstupů do vody. Říkám že ne, že to tak nemám ráda, že potřebuju svoje tempo. A po chvilce, kdy mi to trvalo déle než se synkovi zamlouvalo, mě dosadil na pořadatele šněčích závodů s tím, že by šnek vyhrál. Hodně jsme se u toho zasmáli…

Závěr? Ano, i dospělí potřebují a mají svoje TEMPO. :-)

A aby to bylo ze života a ne jen samé sluníčkové, podělím se i o jeden ne zrovna pozitivní zážitek.

Továrna na zážitky

Nevím, jak se to stalo, ale skočila na lep místním mořským businessmanům a jejich továrnám na zážitky. Tím byla Delfínová tour. Asi jsem měla přehřáté radary, možná jsem toužila klukům zprostředkovat přeci ty nej…zážitky. Tento zážitek mě ale velmi rychle probudil a vrátil k osvědčené jednoduchosti.

Představovala jsem si, jak romanticky poplujeme někam na moře, kde u západu slunce uvidíme delfíny. Místo toho jsme vyjeli asi pár set metrů od přístavu a ještě s dalšími továrnami pořádali hon na těch pár delfínů, co se objevili.

Kluci si toho také všimli a bylo jim delfínů líto. Tak mě aspoň může těšit, že to už dokáží vnímat a rozlišit.Nakonec nějaká plavba proběhla, západ slunce sám o sobě byl taky romantický.

 Takže, 

Delfínům jsem se omluvila a vstřebávala své poučení.

Převážná většina těchto zážitků je zapsaná v našich pamětích, nikoli v cestovním deníku. Možná na to jen kluci prostě nejsou…Vyvedete mě z omylu? ;-)

A teď už pěkně zpátky do naší, teď už takřka podzimní reality…

K usazení do ní vám může pomoci právě ebook Putování od léta do Vánoc >>>

 

 

 

Katy
Jsem žena obklopená jen mužskou energií. Provázím ženy klučičím světem a inspiruji je, jak díky rytmu přírody nalézt svoji vnitřní rovnováhu a předávat ji dětem. Ukazuji maminkám, jak v živelném světě kluků, jejich bitek a stříleček proplouvat, uchovávat si naši ženskou energii a zároveň přijmout klučičí energii. Jak sdílet se svými syny cykličnost přírody i života, bez tlaku konzumu a výkonu. . Více si o nás přečtete tu >> Rytmus roku a jeho prožívání můžete prostudovat tady >>>.
Komentáře