Je 5.12 podvečer a spolu s 3,5 letým synem napjatě čekáme zda přijde nebo ne. Doma uklizeno, rozsvícené svíčky, svátečně oblečeni a ….někdo klepe na dveře.
„Dobrý večer, jsem Mikuláš a jdu za vámi na návštěvu. Mohu dál?“
Vedeme velkého Mikuláše, ale opravdu velkého Mikuláše, do obýváku, za ním v tichosti anděl s čertem. Mikuláš vytahuje velkou Zlatou knihu a začne předčítat to, co si do ní za celý rok zapsal. Syn mi sedí na klíně, upřeně zírá na Mikuláše a na jeho, skoro až posvátná slova, souhlasně pokyvuje hlavou. Když skončí, anděl vytahuje pytlíček a předává nadílku…Čert za Mikulášem v tichosti přihlíží.
„Támhle, támhle jsou čerti, honem za nima!!!“ křičící tlupy dětí nahánějící čerty s řetězy a pytli na zádech s vlajícími nožičkami panenek po sídlištích…Nejčastější obraz z našich dětských dob.
Nebo další, který jsem slýchala v okolí a bohužel i stále ještě slýchám „Nezlob, nebo si tě odnese čert…“
Teď, už většina z nás vnímá Mikuláše skrze naše děti. Začínáme řešit celé pojetí, nebo neřešíme vůbec…a přicházíme do styku s Mikulášem na pořádaných akcích ve školách, školkách a různých centrech.
V tom lepším případě Mikulášové veřejně kárají děti za jejich prohřešky, které rodiče uvedou a odmění hodné i zlobivé děti nablýskanou nadílkou.
V tom horším případě se pořádají „pekelné párty“ ve školách a jiných akcích, kde čerti hrají prim, mají hrozivé masky (kde jsou ti „pěkní čerti“ z pohádek), chrlí ohně a bafají na děti. Nebo za přihlížení Mikuláše zapisují děti do pekelných knih…Mikulášové tohle vše svým kumpánům tolerují.
Možná tedy nás napadá otázka:
Možná jste se právě proto rozhodli, že Mikuláše, ani podobné záležitosti, slavit nebudete. Nechcete dítko vystavovat pekelnému stresu nebo prostě vám tyto způsoby celkově nesedí.
Mikuláš je další z profláknutých oslav a obrovský byznys, kterým je na čase se podívat na zoubek a začít, ne pomaloučku, ale spíše rychle, měnit obecné nastavení. Jak platí, když chci změnit svět, musím začít u sebe, tak je to opět na nás, jako rodičích nebo učitelích, abychom si uvědomili pravý význam, změnili vnitřní nastavení a tedy i přístup k celému pojetí této oslavy.
Přijde mi, že odkaz původního Mikuláše se už po generace vytratil a jedeme v zajetých kolejích nějaké zbylé, povrchové karikatury. Zlehčuje se to, co může způsobit našim dětem (poradny by mohly vyprávět), čerti se využívají jako zastrašovací manipulační prostředek. A nemáme vědomí toho, jakou hodnotu z takové oslavy můžeme pro naše děti vytěžit. A o to právě jde.
Pro nás se Mikulášský svátek stal jedním ze zásadních milníků celým rytmem roku, který pokračuje v sérii podzimních svátků.
Rozhodně to není potrestání zlobivých dětí a vyvolání strachu. A tím je přinutit k lepšímu chování. Přežili jsme to my, přežijí to i ony…Nebo nadílku hromady nablýskaných čokoládových čertů.
Když vyjdeme z původní legendy o svatém Mikulášovi z Myry tak, jak o něm vypráví kniha od Jakoba Streita Svatý Mikuláš, tak ten pravý Mikuláš je:
Není to pozemský soudce, který trestá. Má vyšší, duchovní nadhled. On VÍ. Díky tomu je neúplatný a spravedlivý. Láskyplně, bez posuzovaní, srovnávání a odsuzování, dětem ukazuje, co se jim daří, či nedaří.
Pochválí je za to dobré a poukázáním na jejich chyby, vede děti k jejich nápravě. Tím je učí sebereflexi a vědomí toho, že jejich činy mají velký význam, že na nich záleží. Věří, že mají dobré srdce a chtějí, aby dobré činy převládaly. To platí i pro nás, dospěláky.
Čert s andělem jsou Mikulášovi pomocníci, kteří nejsou schopni nadhledu a nemají žádné pravomoce někoho posuzovat. Mikuláš je ten „kápo“ a oni jeho pomocníci. Reprezentují vyvážené polarity dobra a zla, které se snoubí právě v Mikulášovi.
Je prospěšné je všechny přijmout, jako součást nás samotných ve formě vnitřních archetypů (pravzorů moudrosti, dobra a zla). Stejně tak i u našich dětí. Můžeme s nimi následně s dětmi pracovat a mluvit o nich, to by bylo ale na další článek. 🙂
Pokud tedy chceme děti učit vědomí toho, že naše činy mají obrovský význam a zanechávají „někde“ otisk a laskavě je povzbudit, jedním z možných a krásných způsobů je právě využití mikulášského svátku.
mělo by to být v duchu klidné a sváteční atmosféry. Žádné divadlo. Sváteční a hluboký pocit zůstává po vydařené návštěvě i následně. Naši kluci nám sami od sebe připomínají slova Mikuláše…
Mikuláš by měl vzbuzovat svou moudrostí, láskyplností a nadhledem obrovský respekt a úctu. Rozhodně by neměl vzbuzovat strach nebo být dětem k smíchu. Tady je dobré dbát na výběr Mikuláše (převlečený starší bratranec není úplně vhodný).
Pokud se nepodaří uspořádat návštěvu v tomto duchu, podle mě je lepší se jiné akci vyhnout. Můžeme zanechat třeba jen balíček u lucerničky, třeba s dopisem. Nebo si alespoň vysvětlit, kdo je pravý Mikuláš.
Mikuláš nevyžaduje odpustky ve formě básniček a proto taky nenosí nějakou odplatu nebo odměnu. Nadílku je možné využít také jako součást celé oslavy a její skladbu přizpůsobit tak, aby vybízela k sebereflexi. Žádné nablýskané figurky či hračky…Možná překvapivě, jen skromné a jednoduché plody, které se dají hned vychutnat nebo vyžadují určité úsilí k vydobytí požitku, bohatě postačí. Děti velmi dobře odhadnou, co za co mají…
Podstatné je láskyplně nastavené zrcadlo, bezpečí a láska rodičů a třešínka na dortu – vědomí, že nás něco přesahuje.
To jen těžko zajistíme na Mikulášské, která si dovoluje veřejně posuzovat chování dětí, manipulovat a tahat je do pekla. Nechali jsme si zlo přerůst přes hlavu a obraz řádějících čertů je tak trochu obraz celé naší společnosti. Zlu neklademe žádné hranice a necháme ho vládnout… Dobro je tiché a pravá moudrost…? Ta, se nám někam vytratila…
Podrobněji o poselství roku od léta do Vánoc nejdete tu >>>.
Přeji vám, ať vás navštíví ten pravý a moudrý Mikuláš. Pište a sdílejte, aby se více rodičů mohlo rozhodnout jinak. 🙂
Káta