Mámou ve světě kluků aneb jak na výchovu synů

Sedím na fotbalovém tréninku a přemýšlím…

Jaké je to být mámou při výchově kluků? Jak vychovávat syny? Občas dostanu otázku, jak se s množstvím mužské energie popasuju. Jak to zvládám, když mám doma celkem čtyři chlapy.

Je  už asi v obecném povědomí, že výchova kluků je jiná, než když je sourozenecká energie naředěná i opačnou polaritou.

Když budu upřímná, tak někdy v pohodě, ale někdy to zase tak růžové není. Někdy to je spíš rudé, když mám zrovna velmi daleko k té ideální, trpělivé a klidné mamince… ;-). Když si kluci potřebují zrovna ventilovat svou energii svým způsobem …

Výchova kluků je něco, o čem se zas tak moc nemluví. Máme tři krásné zdravé syny a přeci, živelnost většinou k dětem  patří, no ne? Občas se ke mě dostanou ale i stesky ostatních žen, že vlastně je svět kluků pro ně úplně nový a moc neví, jak v něm proplouvat.

Taky se někdy cítím bezradná… jak s touto živelností synů naložit, když je jí na mě příliš. Křik, hašteření, bitky a agresivita, anální a prdící komentáře… obrovské množství energie, která se musí nějakým způsobem ventilovat. Zároveň ale, i nějakým způsobem směrovat, pokud bychom nechtěli mít doma kůlničku na dříví.

Záleží samozřejmě i na mém rozpoložení a vnímání které, jak asi všichni víme, se u žen velmi často mění. Taky na tom, jak moc mám čas pro sebe, načerpat energii.

Sepsala jsem ale pár bodů, které se nám obecně osvědčily při nakládání s mnohonásobnou klučičí energií.

1.Pohyb, akce, směrování agresivity

Kluci potřebují neustálý pohyb, kde ventilují svou energii. Nejen fotbalové nebo jakékoliv jiné tréninky. Hlavně  jejich spontánní hra, ať už doma nebo venku – na rytíře, šelmy, pytláky, vojáky a další možnosti, které si sami vymyslí. Klacky, meče, luky, šípy a taky nožíky na vyřezávání a tvorbu dalších podobných náčiní. Často si sami navrhnou nějakou zbraň, kterou si poté také vyrábějí. Sice jsou většinou dost podobné, ale prý tomu dostatečně nerozumím… :-).

Taky náš pokojíček vypadá tak trošku jako malá tělocvična. Žebřiny, na nich zavěšená hrazda, futon, který se může kdykoliv rozbalit na různé typy praní, ze stropu zavěšené lano.  Dříve sloužilo ke šplhání, momentálně je jako lanová hrazda. A houpačka, která je výborným zdrojem sociálního učení…:-)

Kluci všechno toto „nářadí a náčiní“ využívají úplně spontánně a často velmi nevědomě. Tu se zavěsí na lano, tu se zhoupnou nebo vylezou na žebřiny a visí tam jako malá opička.

Z toho je patrné, že nevědomý spontánní pohyb potřebují jako sůl a patří to k jejich každodennosti. Netroufám si odhadnout, jak by vypadala jejich energie bez těchto neřízených vybití.

Agresivita a bojovnost

V základu je asi třeba přijmout fakt, že to prostě ke klukům patří, už jen z evolučního hlediska. Je jen třeba najít způsob, jak tuto energii směrovat. Součástí jsou všechny možné vymyšlené akce kluků jako: bouračky a hry na boření nebo ničení…jedno jestli auťáků, náklaďáků, staveb  nebo sekání sekerou nebo klacky. Uvolňuje to jejich energii a patří to k velmi oblíbeným a častým činnostem. Důležité je také ukazovat tvořivou stránku života…

Přesně k tomuto účelu byl napsán eBook Tři pilíře pro raubíře, najdete ho TADY >>>

2. Hranice a zodpovědnost

Naše velké téma a to se považuji za člověka, který v tom má celkem jasno. Ale přichází nové podněty i od kluků, když námi stanovené nebo domluvené hranice úplně nefungují. A proč vlastně?

Významně nám do toho promlouvají 3 věci:

  • povahy jednotlivých kluků
  • jak moc jsou bráchové spolu během dne
  •  jakým způsobem se ventilují během celého dne ve škole či školce.  Obzvláště jeden ze synů, z různých důvodů, nalezne až teprve doma prostor, kde se spontánně uvolní. To nám třeba došlo teprve nedávno.

Často tedy mají kluci k večeru velkou potřebu se společně vyblbnout. Potřeba si hrát a skotačit případně se vzájemně zlobit, je zatím vždy silnější, než nějaká uzavřená dohoda...Nejsou  zatím schopni ji ovládnout. Nutno ale podotknout, že tohle je jen případ, pokud jsou kluci spolu. Když je každý sám, dohody fungují, řekla bych, celkem pěkně.

Musíme tedy hledat rovnováhu mezi poskytnutím prostoru pro uvolnění nebo spontánní hru a tím, co je z našeho pohledu následně třeba  dělat:  škola, večeře, mytí, spaní…

Není to nic jednoduchého, ale co nám pomáhá, je časově omezený prostor. Třeba na hraní a blbnutí, ale i na večeři a na odchod ke spánku.

Pak přichází na řadu zodpovědnost. V běžných věcech chodu života ( svoje věci, úkoly, připravené věci do školy, školky i tréninky), ale i za celkovou atmosféru a to, jak nám společně doma je.

3. Zapojování do chodu domácnosti

Podle mě, nedílná součást fungování celé rodiny a hlavně velký vklad do dalšího života našich synů.  To, že se děti spontánně zapojí sami a napodobují dospělé, fungovalo u nás tak do 3-4 let věku. Případně ještě i teď, když je to atraktivní činnost, která se rutinně neopakuje.

V opačném případě bylo nutné zavést některé domácí práce jako povinnost. A co mě v tom utvrdilo?

Z jedné přednášky dánské pedagožky a autorky knihy Pomalé rodičovství mi utkvěla v hlavě její vlastní zkušenost se svým synem. V Dánsku je tradicí, že se mladí lidé (kolem 18 let) stěhují z domova a žijí společně s kamarády v pronájmech. Její syn, který  věděl, co obnáší všechny běžné domácí práce a chod domácnosti, byl ovšem v šoku. Ostatní kamarádi, s kterými bydlel, prý vůbec netušili, jak se starat o chod domácnosti.

Tak se jim třeba v kuchyni kupilo týden nemyté nádobí, krabice od pizzy, kterou jedli každý den, protože nikdo nic neuvařil a další libůstky třeba na wc a podobně.

Řekla jsem si tedy, že naši kluci takhle dopadnout nemohou.

Úklid myčky, úklid svého pokojíčku a jednou týdně úklidový den, kdy každý má na starosti něco jiného, co si sám zvolí.  Zatím utírání prachu, vysávání, drobné vaření…k dalším činnostem se teprve propracováváme.

Možná někdo může mít námitky proti „nucení“ k úklidu, obzvláště dětského pokojíčku.

My ale máme za to, že domácnost je společná a tím pádem je třeba se o ni společně starat. Mě osobně třeba nepořádek fakt vadí a jsem z něj nervozní a protivná. To ale neznamená, že si to vše musím uklízet sama, když sama také nejsem „výrobcem“ nepořádku. Takže se nedá nic dělat a kluci zkrátka „musí“…

4. Mužský časoběh

Potvrzeno, že mužský časoběh  je fakt jiný. Ale co s tím v praktickém životě? Už odmala nejsou kluci schopný multi-taskingu. A už vůbec nefunguje nějaké „Je třeba udělat… nebo potřebuji…“ .

„Jo, jasně…“ a zadání se zařadí až na nějaké 10 místo na seznamu, za hraní, blbnutí, naschvály, možná i úkoly a čištění zubů… Při připomínce, když už nechci čekat třeba do druhého dne: “ Jo mami, a co mám teda dělat dřív?“

Takže moje zkušenost je, pokud něco po klukách chci, instrukce musí být jasná a stručná…

Potřebuji…,  prosím. Potřebuji to HNED.

6. Společné spaní

Do určité doby, v případě zájmu kluků, to byla jedna ze vzácných příležitostí mít u sebe větší kluky v klidu, jak u večerního ukládání, tak i během noci. Rádi se tulili a byli v kontaktu. A taky, když zrovna nebyl náš společný den ideální a něco se nám nepovedlo…naskýtalo krásnou možnost zakončit den příjemně a láskyplně. S vědomím, že se stejně máme rádi a příště to zase zkusíme jinak a líp.

Nicméně, pro udržení mé ženské energie, zachování mého prostoru, kde si od přemíry mužské energie mohu odpočinout jsem došla do bodu, kdy i přesto že kluci by ještě zvesela dál rádi využívali výhody společného spaní, já už dál nemohla.

Přišlo to takřka ze dne na den, moje vnitřní rozhodnutí a pocit velkého nutkání, že už to nemůže být jinak...a stalo se, že kluci šli zpátky do pokojíčku, do svých postýlek, v kterých už spali před narozením nejmladšího. Vzhledem k mému rozhodnutí, to prošlo úplně hladce a jsme spokojení všichni. Večerní rituály tulení a povídání zůstávají a mě zůstává můj prostor přes noc.

5. Rytmy, cykly, rituály

Ať už se jedná o krátkodobé cykly, roční nebo i ty sedmileté a přechodové rituály.  Je to něco, co mi pomáhá žensky proplouvat a zároveň klukům ukazovat, že celý život je v cyklech. Ukazovat , jak takové cykly fungují.

Ty zatím nejdelší cykly, sedmiletí , jsme rozdělili přechodovým rituálem pro nejstaršího syna. Více zde>>>  Prostřední syn se na něj už také moc těší. Nedávno měl ale také svůj první významný rituál, když mu vypadl první zub. O tom napíšu někdy příště.

Roční cykly vnímají skrze tradice i slavnosti, které pravidelně slavíme, kromě narozenin a Vánoc.

 

Rytmus celého roku nám dává kotvu a možnost společně prožívat další rozměry života. Vytváří nám příležitost prožívat jedinečné společné zážitky, které si jen tak nekoupíme.

Ať už přímo z přírody, ze všech ročních slavností a tradic, které se tak nádherně mění v průběhu celého roku.

Kluci se stále mají na co těšit.  Kromě vánočního putování nebo narozeninové víly, třeba na jarní oslavy, letní svatojánskou noc nebo boj s drakem na podzim. Kluci cyklem roku žijí a mají pozitivní vztah ke všem obdobím v roce. Já sama mám pocit, že tohle je to ženské, co jim mohu aktivně předávat. Rytmičnost k ženství patří a je to jedna z věcí, kterou můžeme kluky naučit vnímat.

Více o rytmu roku a jak oslavit léto si můžete přečíst v eBooku ZDARMA zde >>>

Na celoroční putování rytmem roku, tradicemi a slavnostmi se můžete vydat zde>>>

A jak to máte doma vy? Co vám pomáhá? Napište nám… ;-)

Káťa

Katy
Jsem žena obklopená jen mužskou energií. Provázím ženy klučičím světem a inspiruji je, jak díky rytmu přírody nalézt svoji vnitřní rovnováhu a předávat ji dětem. Ukazuji maminkám, jak v živelném světě kluků, jejich bitek a stříleček proplouvat, uchovávat si naši ženskou energii a zároveň přijmout klučičí energii. Jak sdílet se svými syny cykličnost přírody i života, bez tlaku konzumu a výkonu. . Více si o nás přečtete tu >> Rytmus roku a jeho prožívání můžete prostudovat tady >>>.
Komentáře