Štěňata, co si brousí drápky 

Naši kluci (10, 7, 3 roky) jsou jako štěňata, co si brousí drápky a neustále zakouší, co ten druhý ještě vydrží. Na nás je, nenechat se pohltit vlastními emocemi a případně se podívat, kde že nám jejich šarvátky opět zabrnkali na naše slabé místečko.

Za důležitý považuji život v rytmu přírody

Nám jako ženám, je od přírody dáno žít v rytmech a cyklech, v průběhu měsíce i celého roku. Tyto rytmy přirozeně začleňujeme do běžného života. Také máme od přírody darované přechodové nebo iniciační rituály přirozeně (menstruace, porod, přechod). Je jen otázkou každé z nás, jak je dokážeme vědomě prožít a zužitkovat. 

Muži ale tento dar nedostali, a tudíž v přírodních národech měli vždy své přechodové rituály, které byly vedeny stařešinami rodu. Tím, jak je naše společnost odtržená od přírody, tyto rituály pro chlapce zmizely, skončila i vojna, která se kdysi považovala jako určitý pseudorituál. Chlapci, potažmo muži, tedy zůstali tak nějak viset ve vakuu… bez uzavření jednotlivých životních období.

Proto jsme se rozhodli žít v rytmu celého roku a můj muž se rozhodl začít zrpostředkovávat  přechodové rituály pro své syny .

Moje cesta byla celkem klikatá.

Vyrostla jsem jako závodní sportovkyně a vystudovala tělocvik se sportovními specializacemi, k drilu, výkonu a autoritativnímu stylu výchovy jsem tedy měla velmi blízko. Jediný rytmus, který jsme oba znali byl ten tréninkový.

Před narozením prvního syna, někdy před 10 lety jsem se s životem pěkně plácala. Po škole a nástupu do klasického pracovního koloběhu jsem cítila naprostou prázdnotu v běžném životním stereotypu. Jen jsem přežívala od podzimu do jara a měla pocit, že mohu „žít“ jen když je teplo a sluníčko. Stereotyp mě ubíjel a představa, že to takhle bude až do smrti, mě přiváděla do depresí.

Po mém zamlklém prvním těhotenství, jsem se začala zajímat o všechny možné alternativy jak v léčení, tak i ve výchově a vzdělávání. Tyto podněty jsem vnášela do naší rodiny. Muž byl a je naštěstí velmi otevřený a nechával se tím ovlivňovat. S narozením syna jsem také objevila význam rytmu celého roku.

Celý rok mi najednou začal dávat smysl, zmizeli podzimní a zimní deprese a já objevila něco, pro mě převratného. Konkrétní inspiraci k prožívání rytmu roku jsem hned po jeho objevení začala sbírat při absolvování Waldorfské školy pro dospělé a pak v lesní školce, kterou jsem založila. Následně ze rok zavřela, ale kluci v tomto duchu stále absolvují své "vzdělávání". K antroposofickému pohledu se postupně přidávaly i další jako keltský a přírodní cyklus.

A jak to bylo s našimi štěňaty a jejich šarvátkami?

 Pěkná teorie

Nastudováno jsem měla, teorie mě šla výborně. Ale jak asi všichni víme, teorie sama o sobě úplně nestačí. Aby nastal opravdový efekt, změna musí přijít zevnitř, z hlubších pochopení a uvědomění si svého nastavení.

U prvního dítka to ještě jakž takž procházelo, dařilo se výchovná moudra aplikovat, s pomocí různých terapií na sobě pracovat. Velký zlom ale nastal, když náš druhý syn dorostl do věku, kdy začal prosazovat svou osobnost. To je několik let zpátky.

Začaly u nás doma mezi oběma kluky časté šarvátky a bitky. Když to trvalo delší dobu a nebyla jsem schopna je zvládnout, dostávala jsem se do zoufalství a totální bezmoci, protože jsem nevěděla, co s nimi mám dělat.

A nedej Bože, aby se jejich výstupy děly na veřejnosti. To jsem měla pocit, že jsem absolutně neschopná matka, která své děti vůbec nezvládá, a všichni ostatní mě díky tomu odsuzují.

Plácala jsem se mezi tím nechat je úplně být (což mi vůbec nešlo), nebo neúprosně na ně „nastoupit“ ve stylu autoritativní výchovy (a to mi naopak šlo velmi dobře) tak, jak jsem měla vyjeté své koleje. O to více mě šarvátky mezi mými kluky rozčilovaly a uváděly do bezmoci.

Bylo to něco pro mě, tu, která se snaží o respektující, přírodní a láskyplnou matku, ale moc jí to nešlo.

Různé styly

Postupem času jsem vyzkoušela různé výchovné, respektující i nevýchovné směry, všechny možné terapie, abych se my pohnula a děti přestali zrcadlit. Více či méně se výchovné metody dařilo aplikovat, zapojovali jsme kluky do procesu, počet a intenzita šarvátek se mírně snížila, ale ne výrazně.

Když jsem se ptala nejstaršího syna, proč to tak je a co by jim pomohlo, tak mi řekl, že jim to zkrátka nedá, že si tak prostě hrají a baví je to.

 

Jinde jiná energie

Pozorování jiných rodin, kde jsou většinou sourozenci pohlavně namíchaní, jsem dospěla k názoru, že dívky vnesou jinou energii do rodiny. Neznamená to, že by se jako sourozenci nezlobili a nebojovali, ale je to zkrátka jiné. Prostě jiný druh energie, která tedy musí pocházet z mužsko-ženské podstaty.

A to bylo velké uvědomění.

Sklepala  jsem svoje obavy, jak zvládnu tři velmi živé kluky, a začala jsem si uvědomovat svůj důležitý význam matky pro syny, který jsem dříve tak úplně nevnímala. Přijala jsem, že i poslední dítko je chlapeček,o tom si může přečíst více v článku Zpověď královny třetího prince.  Do světa bitek a šarvátek jsem začala vnášet ještě více ženského elementu a cykličnosti, díky mému prvnímu prožitému přechodovému rituálu.

 

Díky uchopování podstaty muže a ženy, absolvování několika výchovných seminářů i terapeutických sezení, jsme pochopili, že klučičí šarvátky jsou jejich nedílnou součástí, kdy tím rozvíjí svého válečníka v sobě. Pokud možno zasahuji co nejméně, dokud tzv. „neteče krev“. Je to velmi úlevné a velmi často, když zvládneme nezasáhnout, zjistíme, že se vlastně nic neděje. Kluci se po chvilce uklidní, udobří a hrají si dál.

Kromě našeho vnitřního přenastavení využíváme hodně pohybu v přírodě, ale i doma, kde pokojíček se podobá tělocvičně, a je až neuvěřitelné, co vše si kluci vymyslí.

 Společný život s třemi kluky je velmi inspirativní a objevná cesta, která vyžaduje velkou dávku trpělivosti ale i důslednosti… ráda ukazuji, jakou cestou jsem k tomu došla.

Inspirujte se eBookem zdrama Rytmus roku a oslava léta

Objevte kouzlo rytmu celého roku v setu eBooků Putování rytmem roku od léta do Vánoc a od zimy do léta a neb Jak si s dětmi užít tradice a slavnosti bez stresu. eBooky najdete zde  >>>

 

11.5.2016 (31)

 

Těším se na vás!

Káťa