Pohádky – přežitek nebo pomocník?

Taky by vás to asi dostalo. Chcete pro své dítě to nejlepší a pak … Když mi nedávno prostřední syn po cestě do lesní školky říkal, že je  lepší si hrát se školákama a starším bráchou než ve školce, byla jsem v šoku.

Jak je přeci možné, že se mu v té LESNÍ školce nelíbí…?

forest-438432_1920

A pak mi to došlo. Ten obrovský rozdíl mezi ním a prvorozeným synem v jeho věku 5 let. Není to školkou nebo její náplní, ta je prostě úžasná a odpoledne nikdy nechce domů.

Ale, je to několik dní zpátky, co jsem si uvědomila, že jsme začali, díky všem možným dalším  odpoledním aktivitám  a „nestíhačkám“, zanedbávat náš večerní rituál čtení pohádky. Ano, prostě to nezvládáme, nestíháme ve večerním koloběhu se třemi dětmi , z toho jedním kojencem.

A co si budeme povídat , dost často to je i „přirozený důsledek“ výchovných postupů, když kluci dělají všechno možné, jen ne to, co by právě měli – obstarat si své věci, večeřet, mýt se a připravit se do postele. Tak, aby právě na tu pohádku zbyl v klidu čas. Jsme totiž dost neoblomní, co se týče večerky kluků a jejich spánkové potřeby.

A v čem je tedy ten obrovský rozdíl?

Starší brácha je pro mladšího obrovský vzor a vše dělá podle něj. To jsem věděla a považovala to za výhodu. Ale faktem je, že ho také rychleji a předčasněji táhne pryč z toho úplně dětského a pohádkového světa. A samozřejmě tuhle výsadu prvorození nemívají.

A starší brácha…

také má ještě rád pohádky, víly, skřítky a všechny tajuplné věci. Myslím, že na svůj věk a dnešní moderní dobu, je ještě celkem dost zakořeněný v tom svém dětském světě .   Ale už ho také dost zajímá fotbal, střílečky, Star Wars  a různé jiné klukoviny, které pochytí ve škole a pak do toho zasvěcuje mladšího bráchu. V pořádku…

Ale když prvorozenému bylo 5, tak to tak nebylo.

Takže nezbývá nic jiného, než se s tím smířit a pokusit se to vědomě vyvážit, hlavně asi pro náš dobrý pocit. Snažíme se tak vrátit k našemu večernímu rituálu čtení pohádky před spaním a trošku více mladšímu synkovi tím připomínat jeho  dětský svět, který ještě dost potřebuje. A taky díky Bohu za naši lesní školku.

A tomu staršímu, na druhou stranu, nabízet i podněty jiného ražení, než jen ty soutěživé, umělé a ultra-moderní, které se kolem něj, chtě nechtě, vyskytují. A snad tím, tak nějak, podporovat správný chování. Aspoň v to věříme.

A proč to?

Všichni víme, že děti tak do 10 let žijí hlavně nápodobou. Ztotožňují se s tím, co prožívají, začnou napodobovat a tak se učí. To vše formuje jejich fantazii a tím pádem jejich vnitřní život a následně charakter.

A jak toho docílit? Je to tedy hodně závislé na tom, čím naše děti obklopujeme a jaké podněty jim umožňujeme prožívat a napodobovat.  Kromě pocitů bezpečí a přijetí je to smysl pro přírodu, krásu a umění, což právě v našem moderním a přetechnizovaném světě je asi základ všeho. Ideální je, když fantazie pracuje při poslechu, protože ji nejsou předkládány už hotové obrazy tak, jako při sledování televize.

Jasně, že to neznamená , že musíme 4 leté dítě cpát do role Michalangela, abychom měli dobrý pocit z toho, že jsme pro jeho formování charakteru udělali maximum nebo si vyčítat, že se chvilku koukali na pohádku v televizi nebo na počítači.

Máme ale jednoduchý způsob, jak k tomu přispět a tím jsou právě čtené nebo vyprávěné pohádky. A to je také skvělý způsob jak kultivovat klučičí agresivitu.

A k čemu jsou tedy klasické pohádky?fairy-1041952_1920

  • Pohádky polarizují dobro a zlo, díky čemuž si děti vytváří antipatii ke zlu a první předobraz morálky.

Někteří rodiče se obávají, že některé pohádky mají pasáže moc kruté a že je raději přeskakují. Ale co jsou vlastně ty kruté pasáže, kde čarodějnice je spálena v peci nebo vlkovi se naplní břicho kamením? Jak uvádí Jakob Streit, jsou to masky zla, které jsou přemoženy a zničeny. Pokud jsou dětem podávány jen jako sled dějů a obrazů, bez naturalistických příkras, jsou pro děti vlastně osvobozujícím zážitkem, kdy zlo bylo potrestáno a dítěti se uleví.

My jsme třeba vypozorovali, že když se nám nepodaří ohlídat na co prostřední syn kouká, třeba u babičky, často se pak v noci budí se špatnými sny, případně se bojí být sám v pokoji, kde je tma. Moderní, novodobé  pseudopohádky pro děti, co běží stále v televizi nebo se kupují jako komiksy, toto totiž nemají. Když je toho ušetřen, buzení a strach zmizí.

  •  Poslouchání pohádek je aktivita, kdy se tvoří fantazie a citový život. Směřuje dovnitř, oproti dětské hře, kdy fantazie proudí ven, právě ve formě dětské hry. Takže jednoduše řečeno, podle toho na co si děti hrají, je jasné na co koukají v televizi nebo co jim je čteno a vyprávěno.  Je to krásně vidět při čtení pohádky, jak malé děti napjatě poslouchají, hltají každé slovo a čekají co bude. A pak jdou a hrají si na to. To u nás zatím platí i pro našeho 8 letého školáka.
  • Právě pohádky poskytují dítěti přípravu na tvrdou realitu života. Dítě prožívá spolu s pohádkovými postavami všechny strasti, bolesti i radosti, vše zlé je potrestáno a dobré odměněno.

A často v pohádkovém ději a sledu všech událostí je nastíněna sama realita života :

Začíná se ve starých a dobrých časech, kdy vše se zdá ideální. Poté přijde „vyhnání“ z ráje a objevuje se nějaké „zlo“  které svede pohádkovou postavu  na scestí a musí se s tím začít prát, případně začne bloudit. Po nějaké době „boje“ se objevuje dobro, pomoc a překonání zla a vítězství dobra. Myslím, že si to každý může napasovat na své životní události nebo i proces vylétání dětí z hnízda.

Jak již dávno poznali bratři Grimmové: „ …Pohádky se dětem vypravují proto, aby v jejich čistém a mírném světle mohly vzklíčit a růst první myšlenky a síly duše. „

  • Skrze pohádky se dá skvěle vést a řídit. Spousta pohádek obsahuje nápravné obrazy a naučné příběhy, které fungují lépe než naše napomínání. Dá se také vymyslet pohádka přímo na „míru“ danému dítěti a jeho zlozvyku, důležité je, aby to bylo vyprávění o někom jiném než je dítě samo a obsahovalo i nápravné řešení. My často používáme skřítky,zvířátka, stromy, víly, čarodějnice a draky, ale mohou to být i jiní kluci a holky.

Skvěle nám tu také posloužila kniha Indigové pohádky, její obrazy, zejména Jácinku (holčička, která pořád říkala „ Já chci…“) jsme jednu dobu používali dost často.

A jaký je rozdíl mezi klasickými pohádkami a pseudopohádkami?

Pseudopohádky a komiksy mají za hlavní cíl pobavit, uchvátit a být originální, aby je co nejvíce lidí kupovalo a mělo sledovanost. Většinou je v nich zlo a ubližování nejen tolerováno, ale i zdrojem prima zábavy. Těžko se pak dětem vysvětluje, že to ale opravdu bolí a není to příjemné, když do někoho nebo něčeho kopou, bouchají , když ony v tom přeci žijí skrze své pohádkové hrdiny.

Tyto pseudopohádky také nemají žádné archetypy  a tedy morální podtext. V klasických pohádkách jsou naopak archetypy zobrazeny v té nejjednodušší podobě.control-785555_1920

A jaké čteme pohádky my?

Krásná i krásně ilustrovaná kniha je Český Špalíček pohádek, říkadel, hádanek a přísloví od M. Motlové a V.Baránkové

Hodně oblíbené jsou u nás knížky od Jakoba Streita, všechny o skřítkách ( Příběhy skřítka Puka, Liputta, Kořínka , Tataťuka) Včelka Sluněnka a Pohádky horských květin.

Moc se také líbila staršímu synovi knížka Dobré sny pro planetu Zemi (U.Burkhardová) a mladšímu Pajda a Papulka (M.Kovářová). Tyto a výše zmíněné seženete u nakladatelství Fabula.

Dále pak zmíněné Indigové pohádky od M.M Svobodové a také Kde bydlí sluníčko od J. Ruthové

Také od J.F. Bobáka Zajíček strakaté OuškoNeuvěřitelné dobrodružství cvrčka Jeronýma, vodník Dřevojánka a jejich kamarádů…..

Princ Siddhártha , Příběh Buddhy, DharmaGaia : velmi oblíbený a často u nás používaný je zlovolný duch, pokušitel Mára

Nejstarší syn už sám čte Příběhy delfínka Dila a já se pomalu začínám prozkoumávat knihy vhodné pro jeho začínající druhé sedmiletí a před-prepubertální období .

A samozřejmě, že v naší dětské , značně plné, knihovně nechybí knihy po nás, jako dětech. Ale ty snad zná asi každý. :-)

IMG_20160515_092359

 

 

Katy
Jsem žena obklopená jen mužskou energií. Provázím ženy klučičím světem a inspiruji je, jak díky rytmu přírody nalézt svoji vnitřní rovnováhu a předávat ji dětem. Ukazuji maminkám, jak v živelném světě kluků, jejich bitek a stříleček proplouvat, uchovávat si naši ženskou energii a zároveň přijmout klučičí energii. Jak sdílet se svými syny cykličnost přírody i života, bez tlaku konzumu a výkonu. . Více si o nás přečtete tu >> Rytmus roku a jeho prožívání můžete prostudovat tady >>>.
Komentáře