Poslední svatojánská sláva

Svatojánská doba je kouzelná, magická a čarovná. Už tak nějak uvolněný, prázdninový režim, vykročení ze zaběhlého pravidelného rytmu a ve vzduchu je cítit vrchol. Sama vnímám vrchol celého roku, nebo spíš celého slunečního cyklu.

Paradoxně většina naší společnosti bere jako vrchol Vánoce a nový kalendářní rok, ale já v této době naopak cítím, že je to ten největší ponor. Jak do tmy, tak do sebe…

V letní době vrcholí slunce, energie Země stejně tak jako naše duše jsou na vrcholu. Létají si ve vesmíru za různými zážitky, čerpájí sluneční energii, z které pak žijeme přes celou zimu.

Cítím ještě jakousi nostalgii, zvláštní energie loučení a konce. Konce onoho jarního vrcholu rozpuku a jeho završení.

Ale nejen to…

Před dvěma lety loučení ve školce

Tenkrát to pro nás bylo výjimečné. I když jsem o tom psala už v předchozím článku Svatojánské prozření, byl prožitek ještě intenzivnjěší. Intenzivnější o rozlučku s naším malým předškolákem.

Naše svatojánská slavnost byla doposud několik let po sobě spojena se školkovou slavností, na které se také loučí s předškoláky. Ten rok se loučil i ten náš prostřední. Protože to byla pro nás nejlepší školka pod sluncem, i loučení tomu odpovídalo. Probíhalo stejně jako … Děti dostaly krásné fotoknihy se srdečným věnováním, které dojímalo a rozplakalo nejednoho rodiče, tedy spíš maminky.

Naši milí Pramínci,

teď když odcházíte z lesa do velkého světa,

dozvíte se jedno velké tajemství…

Bezpodmínečná láska

Přemýšlela jsem o tom, proč to my, dospěláci, tak prožíváme…,proč je to pro nás tak dojemné…?

Přečtenými medailonky ke každému dítku se dozvídáme něco krásného o našich dětech. Zároveň mě osobně přijde úžasné, že toto mají děti možnost veřejně slyšet a ještě to mají zvěčněné ve své knize ze školky. A berou to jako samozřejmost.

Kdo z nás, dospělých, něco takového zažil? Takovou ukázku bezpodmínečného přijetí?

Mnohdy máme samy problém ji poskytnout našim dětem…bez posuzování, jen vyzdvihnout to krásné, co se v té malé tělesné schránce skrývá. Možná právě proto, že jsme to sami nezažili, nám to často dělá problém, i přes množství seberozvojových seminářů nebo uvědomělých myšlenek…

Věřím tomu, tato generace už to bude mít jinak.

Přítomný okamžik

Další věcí, kterou jsme si  uvědomili byla moc přítomného okamžiku. V danou chvíli „jeho rozlučky“ byl synek sice trošku stydlivý, ale následně se otřepal a utíkal si hrát pryč. Pak se ještě vrátili, aby si poslechl rozloučení s dalšími svými kamarády a tím celá akce pro něj skončila.

Zatímco my dospěláci, jsme slzeli u ohně nad uplynulými roky a námi neprožitými zážitky našich dětí, děti si vesele hráli v přilehlých lesích a vůbec je to „netankovalo“. Prostě takový další den ve školce, jen v tlupě rozšířené i starší děti.

Co samotná svatojánská slavnost?

Opět krásná setkání, spousta dobrého jídla a pití, svatojánského čaje, věnečků, dětské tlupy  a na zpestření jejich spontánních lesních her, několik aktivit pro děti. Tato doba útočí na naše tělesné smysly z celého roku nejvíce, tak jak jinak než je zapojit i do dětských her.

Jestli jste letos nezvládli jeden ze svatojánských zvyků, kouknutí skrze věnec černobýlu do svatojánského ohně, aby vás nebolela hlava, zkuste to ještě tu. I když nevím jestli kouzlo funguje i jindy. ;-)

Po setmění opět cesta pohádkovým lesem za zlatým kapradím. Pokyny byly celkem jasné a to držet se svých rodičů. Na začátku všichni byli samostatní hrdinové,  s přibývající tmou a hloubkou lesa se ale většina, včetně těch našich, navrátila k rodičům a pohádkové bytosti pozorovala z bezpečí „máminých sukní“.:-)

Tentokrát jsme viděli nejspíš zakletou žábu, která nás zaujala natolik, že nám zbytek skupiny utekl a poslední část skupinky se zbloudila. To ještě umocnilo pocit napětí v dětech, alespoň v těch našich…

Po návratu na správnou cestu jsme ještě celkem zblízka viděli tančící vílu při svíčkách, nějakou skrývající se divoženku, zaslechli indiány a nakonec jsme objevili i to zlaté kapradí. Tentokrát jsme si ho jen pečlivě prohlédli…

Pak už jen návrat, zalehnutí do spacáků a vrchol je za námi…

Možností jak prožít svatojánskou dobu je mnoho, ne vždy to musí být noční výprava, která menší děti může děsit. Další možnosti se můžete přečíst zde >>>

Jedna etapa se nám tenkrát zavřela aby se otevřela další. Naše svatojánská slavnost za rok, už byla na pobytech pro mámy a kluky a tak pokračujeme dál v našem rytmu roku na pobytech ještě se zaměřením na mámy a jejich syny :-)

Celé se to stále vyvíjí a právě nyní vzniká kniha Mámou ve světe kluků… Najdete ji zde >>>

Ať jsou vaše letní cesty čarokrásné a těším se někdy na setkání.

S láskou,

Katy

Katy
Jsem žena obklopená jen mužskou energií. Provázím ženy klučičím světem a inspiruji je, jak díky rytmu přírody nalézt svoji vnitřní rovnováhu a předávat ji dětem. Ukazuji maminkám, jak v živelném světě kluků, jejich bitek a stříleček proplouvat, uchovávat si naši ženskou energii a zároveň přijmout klučičí energii. Jak sdílet se svými syny cykličnost přírody i života, bez tlaku konzumu a výkonu. . Více si o nás přečtete tu >> Rytmus roku a jeho prožívání můžete prostudovat tady >>>.
Komentáře