Síla nevědomí
Jak mohou souviset volby a nevědomí?
Už delší dobu jsem chtěla napsat článek o nevědomí a archetypech. A zdá se že se naskytla, aniž bych to nějak plánovala, skvělá příležitost, jak ukázat moje vnímání práce nevědomí , na momentální situaci v naší zemičce.
Berte to jako možný úhel pohledu, střípek do puzzle, který mě pomohl se uklidnit. ;-)
Jedno povolební zamyšlení
Nebudu zastírat, že výsledek těchto voleb mě dostal. A to fakt hodně. V minulosti jsem to nijak zvlášť neprožívala, vždy odvolila, ale tak nějak mě to nechávalo klidnou.
Tentokrát to bylo ale jinak už před volbami. Cítila jsem dost zvláštní energii, jakousi tíhu, důležitost a zodpovědnost. Sama jsem se nemohla do poslední chvíle rozhodnout koho, protože politika není úplně můj šálek kávy a nesleduji ji. Jen jsem věděla koho určitě ne.
Výsledek na konec?
Nemohla jsem uvěřit, že je tu tolik lidí, kteří se nechají oblbnout autoritářským oligarchickým lhářem a dalším miliardářem, který nemá daleko k rasismu. Osobně neznám nikoho.
Zjistila jsem, jak ta bublina ve které žiji, ten paralelní svět je, zatím ještě, tak malý. A z toho jsem byla v šoku. Žila jsem v iluzi, že těch lidí, co to mají stejně, přeci musí být už daleko víc.
Potřebovala jsem to nějak pochopit, proč se to děje a proč jsem z toho tak „rozsekaná“.
Vždyť svůj svět si stejně tvoříme sami a to jestli budu šťastná přeci nezáleží na „žádném pánovi tam nahoře“. Pravda, může dost znepříjemňovat a komplikovat život, ale…konec konců v nějaké celospolečenské atmosféře tu společně žijeme…
Jako už vícekrát, z té krize a skorobaleníkufrů, mě zachránilo opět pojetí nevědomí a archetypů. Tedy
Jungovská psychologie
Najednou mi to secvaklo. Narazila jsem na stíny. Vzpomněla jsem si,
že naše vědomí tvoří jen špičku ledovce. Zbytek co není vidět, je naše nevědomí, které nám ale řídí životy. Navzdory tomu, jak moc se vědomě snažíme.
Přišlo ono AHA. Ten další střípek do mozaiky, úhel pohledu.
- Kolik z nás a z většinové populace se štourá ve svém nevědomí, kolik lidí si je vědomo svých stínů a temných stránek. Kolik lidí je schopných je v sobě přijmout a neodsuzovat?
- Kolik lidí je schopných si uvědomit a následně přijmout temnou, negativní stránku archetypů stejně tak, jako tu pozitivní? Obě se skrývají v kolektivním nevědomí.
- A v případě nutnosti, kolik z nás umí, tuto mnohdy i ničivou archetypální sílu, správně použít?
Co jsou archetypy?
Jsou to původní duševní obrazy, ideje, zkušenosti, který ovlivňují představy našich předků po generace zpátky. Také mohou být spojeny s vrozenými instinkty. Promítají se do kolektivního nevědomí a ovlivňují naši psychiku. Tím, že pochází z nevědomí, není úplně jednoduché je pojmově uchopit, můžeme se k nim vztahovat hlavně přes symboly a obrazy.
Jak pracují archetypy?
Zažila jsem to před časem na konstelacích, které s tímto pracují.
V momentě kdy si tuto živelnou, někdy i ničivou sílu, ten prapůvodní archetyp, připustíme a nezpochybňujeme, jeho síla slábne až zmizí.
Ve chvíli, kdy se ji rozhodneme použít pro hájení Života, Pravdy a Lásky, tak její negativní aspekt také slábne.
Platí to jak kolektivně, tak i individuálně.
Dokud nebudeme schopni nebo ochotni se do našeho nevědomí podívat a naše stíny vynést na světlo a přijmout je, budou se nám ukazovat a zrcadlit ve vnějším světě.
V našem každodenním životě nebo na významnějších událostech. Tentokrát, u nás, v podobě výsledku voleb a masivního prvenství ANO.
Zrcadlo
Proto asi stále, ve většinovém měřítku, potřebujeme manipulativně hýčkat naše strachy, ukazovat v našem společenském zrcadle touhu po moci, agresi, manipulaci, lhaní a nenávisti k druhým.
Jak Jung uváděl: Ignorované nevědomé složky psychiky se mohou projevovat patologicky. Z tohoto pohledu hodnotil také vznik různých zhoubných ideologií ve 20. století.
Individuální zodpovědnost
Jsme tedy opět u každého z nás a individuální zodpovědnosti za svůj život.
Za to, čemu dáváme důležitost, jak moc potlačujeme své stíny, jak moc naskakujeme na konzumní tlaky.
Jak moc máme svůj střed a kotvu někde jinde, v místech, které toto všechno přesahují.
Možná především, jak moc jsme ochotni a schopni jít do té černé díry nevědomí, našich stínů, bolesti, které v sobě máme a neúnavně ji uzdravovat a léčit. Tedy dle Junga, procházet aktivně procesem individuace (sjednocování vědomí a nevědomí).
Jak moc svým příkladem ukazujeme cestu ostatním a tím si ty své bubliny rozšiřujeme….
Jak říká v jedné písničce náš oblíbený Tomáš Klus:
„Sejdem se na jedné cestě, každý na svých nohou…“
A po tomto uvědomění najednou vidím, že ta cesta není zase tak hrozná. Že vidím i pozitivní věci na oněch volbách, že třeba 60% lidí to vnímá jinak a…. každý si jistě najde to své. ;-)
Takže, pojďme studovat své stíny a odolávat všem různým tlakům které nás odvádí od sebe a hlavně pojďme to ukazovat našim dětem. Podzim je k tomu jako dělaný.
Pomoci vám může naše Putování >>>
Těším se na cestě s vámi…
Káťa
Zpověď královny třetího prince
Jsou naše touhy po konkrétním pohlaví miminek jen naším rozmarem a společenskou…
Jak vypnout hlavu v životě (nejen) mámy
Je to vidět dost často...na sezeních, na seminářích i pobytech. Hlava, která…
Komentáře
