Ukaž mi, jak jsi naštvaný

Jak je možný, že to nefunguje? Kluci se přeci domluvili, kdo bude stahovat a roztahovat slunečník a je tu zase křik a strkanice. Jeden přes druhého se snaží křičet a vysvětlit mi, co se stalo.

Nejsme tady přeci od toho, abychom byli soudci jejich sporů.

To přeci vědí, že nebudeme určovat viníka.

Nemá cenu to znovu opakovat, když jsou v emocích.

Jediná má reakce je, že by se měli dohodnout a najít společné řešení. Samozřejmě je to nesmysl, protože prostřední syn je v emocích a nedokáže to.deštník

Kdo z nás by to dokázal, když je naštvaný?

Napětí začíná přecházet i do mě. Ještě jsem se snažil zachovat chladnou hlavu a vysvětlit, že silou a násilím nic nevyřeší. Empatická reakce z mé strany, v podobě popsání synovy zloby, nefunguje. Nefungují ani nabídky možných způsobů vybití jeho vzteku jako třeba bouchání klackem o zem nebo trhání novin.

Kluci pokračují dál v hádce s fyzickou potyčkou a plně ignorují moji snahu o možné způsoby řešení konfliktu. Začínám ztrácet trpělivost, protože bych chtěl najít rychlé, krátké a 100% řešení.

Hlavou mi běží, jak je možný, že mě nerespektují a ještě na mě ventilují svůj vztek. Než přišla vlna emocí, stačila se bleskurychle objevit první myšlenka. Je to o mě, ne o nich. Jsou to moje emoce.

Možná právě proto jsem byl schopný poodstoupit od prožívání emocí a přišla další rychlá myšlenka.

Ukaž mi, jak jsi naštvanej.

Potřebuje uvolnit napětí a emoce, protože se děje něco jinak, než by chtěl a neví jak to změnit.

Jdu k synovi a zatlačím do něj s otázkou: Jsi naštvaný takhle a nebo ještě víc?

Samotná akce, přechod od slovní výměny k fyzické akci, vede k uvolnění, což je vidět na jeho očích.

Zároveň se intuitivně snižuji na jeho úroveň, kde jsme si fyzicky rovnocennější.

Okamžitě dochází k reakci: Ne, takhle jsem naštvanej!

Není třeba dalšího vybízení a přetlačujeme se, aby mi ukázal, jak je naštvanej.

Pokračuji a ptám se: Co tě tak naštvalo?

Potřebuje uvolnit napětí, jinak k žádnému řešení nedojde.

To fyzické se nám daří přetlačováním, to vnitřní, které bylo na počátku, je potřeba dát do slov.

Proto ty otázky. Vyřknout to, co ho tak naštvalo. Tohle je můj pohled, který se mi osvědčil.

Tak se postupně vztek přetváří ve hru a on začíná odpovídat. Když vnímám, že už jde spíše o hru, nechávám se povalit (s jeho elánem to není zas tak těžké  🙂 a přidává se i starší syn, který vše sleduje z povzdálí.

Najednou je to veselé mordování.

Agresivní jednání a emoce jsou pryč. Můžeme si v klidu říct, co se stalo, a společně najít řešení, aby se situace neopakovala.

Opět se potvrdilo, jak je důležité dát emocím prostor a možnost projevit je.

Nenechat se svým rodičovským egem strhnout k jednání ve snaze rychle vyřešit konflikt, aby byl už klid. Osvědčilo se  mi, že když zavčasu rozpoznám, že se nechávám vtáhnout a nastupuje moje ego (ať už z důvodu únavy nebo prostě proto, že bude klid a hotovo!), tak umožním svému srdci nebo podvědomí, aby poslalo řešení.

Pokud se mi tenhle model podaří zachovat, tak fakt funguje. Není to ale samozřejmě vždycky…

Ještě pár pravidel k mordování

  • Vztek se takto může vybíjet jen na dospělém, který je k tomu vyzve a je schopný zvládnout i ventilaci narůstajících dalších vzteků, které můžou přijít.
  • Při mordování jde o přetlačování, žádné kopy, údery, škrábání, kousání atd.
  • Toto řešení je vhodné pro dětský věk a s ohledem ke schopnostem dospělého, jak fyzickým tak i koučovacím.

Pokud vás můj pohled na výchovu synů zajímá,  přečtěte si ebook zdarma Přechodový rituál k ukončení prvního sedmiletí syna a nechte se jím inspirovat také k nějaké rituální výpravě. A pokud ano, napište nám to. 🙂

A kdyby ne, tak nám můžete také napsat. Třeba jak nakládáte se vztekem vašich dětí vy? A nebo cokoliv jiného.

Honza

 

 

 

 

Katy
Jsem žena obklopená jen mužskou energií. Provázím ženy klučičím světem a inspiruji je, jak díky rytmu přírody nalézt svoji vnitřní rovnováhu a předávat ji dětem. Ukazuji maminkám, jak v živelném světě kluků, jejich bitek a stříleček proplouvat, uchovávat si naši ženskou energii a zároveň přijmout klučičí energii. Jak sdílet se svými syny cykličnost přírody i života, bez tlaku konzumu a výkonu. . Více si o nás přečtete tu >> Rytmus roku a jeho prožívání můžete prostudovat tady >>>.
Komentáře