Vítací rituál nebo křtiny?

Přivítací rituál pro miminko, tak to se přiznám nás ani jednou nenapadlo. Někdo možná řeší křtiny, ale ty se svými církevními specifiky nejsou zrovna pro nás. Když mě má blízka kamarádka Amineta pozvala na jejich přivítací rituál pro miminko, dceru Mariju, projela mnou vlna lítosti nad tím, že jsem o tom nevěděla dřív a nikdy mě to samotnou nenapadlo. A že jsme naše významnější a přechodové rituály pro kluky začali až sedmiletím. Ale třeba ještě pro nejmladšího není úplně pozdě…

Jelikož jsem tedy byla velmi zvědavá a zároveň nadšená z jejich Vítacího rituálu, Aminetu jsem poté trošku vyzpovídala.12970692_691277267642502_977515168_o

 Co tě vedlo k tomu, udělat rituál pro vaši dceru? Jak tě to vůbec napadlo, když u nás se nic takového běžně nedělá?

Nejprve mne to napadlo 8 let před tím, než jsem měla dítě. Byla jsem v Africe pozvána na Vítací rituál -tzv. “Naming ceremony”, bylo to krásné, silné. Byla to oslava té ženy, nové matky. Chodila tam jako královna. Specialitou tohoto rituálu je, že až na něm dostává dítě jméno , tedy týden po narození.

Pak šel čas a já se dozvídala nové věci, četla knihy, objevovala svou cestu. Velmi mi rezonovalo to, co říká pan Stanislav Grof, že nemocí téhle naší “moderní, západní” civilizace je absence přechodových rituálů. Bojíme se smrti, protože nemáme žádné funkční rituály s ní spojené. Ani pořádně nežijeme, nemáme rituály přechodu do dospělosti, takže tu běhá spousta 55ti letých lidí, co se chovají jako malé holčičky nebo chlapečkové, co prostě nikdy do pravé dospělosti nevstoupili….

Se vstupem do mateřství a objevením se nového člena rodiny/komunity je to podobné. Změní se toho mnoho a bohužel se stane, že je žena či celá rodina najednou odstřižena od přátel, kruhů, do kterých patřila. Místo abychom Zrození oslavili, bereme ho spíš jako takové tabu. “Ta je teď mimo, a nějakej čas bude….ale až ho dá do školky, tak se k nám zase vrátí a bude fungovat.” To je můj dojem.

A jak  probíhal rituál  v Africe, můžeš ho trochu víc popsat?

Na oslavě jsem byla jen odpoledne, nebyla jsem tam celou dobu, takže okamžik udělování jména jsem propásla. Nicméně mne překvapilo, že svými rozměry byla oslava pomalu větší, než svatba. A to rozhodně nešlo o nějakou movitou rodinu. Dvorek daného domečku byl taková agora, kde se vše odehrávalo a kam měl přístup kdokoli. Však se také na takové akci zastaví každý soused a příbuzný. Vařilo se v ohromných kotlích venku na ohni, bubnovalo se – zajímavé bylo, že se tentokrát nástrojů chopily ženy, ačkoli jindy se zvou profesionální bubeníci-muži.Africa-ceremony (2)

Vůbec tam byla velmi cítit ženská energie, muži tam spíše tak povlávali, ale prostor jasně opanovaly ženy. Nadchlo mne, jak je –   i v té nuzotě, kterou mají – dopřáno novopečené matce, ať se “rozšoupne”. Evidentně si nechala ušít nádherné nové šaty, šla ke kadeřnici a pro profesionální make-up (což znamená velké množství barevných stínů na oči a křiklavá rtěnka, pro mne nepochopitelné, když jsou samy o sobě Afričanky tak nádherné:-)).

Procházela se tam, nic nedělala, jen se nechávala obdivovat a strkat si do záhybů šatů bankovky “pro miminko”. Každý něco dal, i kdyby to byla na naše poměry dvacetikoruna, zkrátka  je slušnost podarovat. Miminko spalo v ložnici, kdo chtěl, šel nakouknout. Oslava probíhala celý den a kdo ví, možná se i protáhla na dny další. Něco s našimi křtinami nesrovnatelného.

Jaký měl, podle Tebe, rituál smysl pro miminko nebo i někoho jiného?

Smysl Vítacího rituálu jsem viděla v tom, zvědomit sobě, tatínkovi, příbuzným, přátelům, že přišla změna a jak jí vnímáme.  Že je ten malý tvoreček součástí naší širší rodiny – na rituál přišlo 50 lidí, ale pozváno bylo kolem 80. Bylo to nádherné.

Jak ve světle Vítacího rituálu vnímáš křtiny? Většina rodičů takový rituál neprovede (až na ty křtiny), myslíš, že má význam ho dělat dodatečně?

Co se týče křtin, já to beru spíš jako evidenci nového člena církve, než jako přechodový rituál v pravém slova smyslu. Podobně jako vojna – sice odtrhla syny od matek a měla podobnou funkci, ale nebyl to přechodový rituál do dospělosti tak, aby měl hlubší význam a smysl pro zúčastněné. Jinak náš rituál se konal, až když byly dceři 3 měsíce (tedy v době, kdy byla počata:-). Myslím, že třeba první narozeniny jsou ideálním časem pro to udělat si takový rituál dodatečně, i když už je to o něco později.

12948510_691277274309168_1935047546_o

 Jak vnímáš oslavu narozenin z pohledu tohoto rituálu?

Narozeniny vnímám tak, že by měly víc obsahovat oslavu i oné matky, protože při porodu přece byli dva. Poslední roky jsem dávala mamce pugét ke svým narozeninám….. a myslím, že je dobré, aby byl vnímán sedmiletý cyklus a tudíž byly 7., 14. i 21. narozeniny zvláštní, třeba opět formou rituálu.

Jak myslíš, že by měl takový přivítací rituál proběhnout?

Rituál, pro mne, znamená dělat něco vědomě, zcela v tady a teď, s nějakým záměrem.  Nemusí to mít hromadu příkras okolo. Když si průběh rituálu nachystají rodiče podle sebe, stráví čas přípravami, rozmýšlením, organizací….pak to má podle mne tu správnou hodnotu. Není na to žádný mustr.  V dnešní společnosti jsme si až moc zvykli na to, že za nás ty zásadní věci udělá někdo jiný. Stačí najít odborníka a zaplatit mu. A pak se dostavit a doufat, že to jako bude mít tu sílu. A ono většinou nemá….

A můžeš se podělit o ten základní mustr u vás?

Pronajali jsme si odpovídající prostor, každý muž měl přinést růži do společné vázy a každá žena něco na společný stůl. Hostina byla po rituálu, který trval asi tak 15 minut. Celé setkání bylo na pět hodin. Při odchodu si každá žena vzala ze společné vázy jednu růži na památku.

Rituál vedly 4 ženy z kruhu ve kterém se vídáme (www.neoknezky.cz).  Nechala jsem jim volný prostor, zpívalo se, součástí byly takové menší “proslovy” (něco jako svatební slib) mne a muže k dcerce, dostala od nás na památku zlatý řetízek s přívěskem delfína.

Uspořádání bylo kruhové, vnitřní kruh tvořily ženy, vnější muži a my stáli uprostřed. Bylo to neskutečně dojemné, i muži pustili slzu:-) Také jsme měli takovou tabuli s fotkami a obrázky, kam lidé psali svá přání a vzkazy pro Mariju. Až vyroste, chci jí to dát na zeď jejího pokojíčku.12941014_691277277642501_763682263_o

Věřím, že většina lidí, kteří tam byli, nás budou na cestě životem provázet i nadále. Bylo úžasné vnímat, jak široká je naše rozšířená rodina. Děkuji ze srdce všem, kteří rituál svou přítomností utvořili.

 A z mého pohledu…

Rituál byl moc krásný, taková komorní atmosféra. Před rituálem byla kuchyňka s donesenými dobrotami plná klábosících a příjemně naladěných, známých i neznámých lidiček. Vždy mě fascinuje, kolik výborných a originálních pochoutek se sejde, když má každý něco donést.

Když  se svolal kruh kolem vytvořeného oltáře, ženy uvnitř a vně chráněny kruhem můžů, čtyři ženy  –zástupkyně všech živlů– otevřely kruh a zapěly uvítací píseň, která mi vehnala slzy do očí. Poté proběhly proslovy k předkům Mariji včetně rodičů, všichni jsme si zazpívali Marija, rodiče složili slib a dali své dceři dárek.

V této chvíli mi došlo, že u nás v rodině bývá tradice novorozenému miminku dát řetízek s přívěskem jeho znamení, ale vždy jsem u toho něco postrádala. A v tuhle chvíli mi došlo, že nějaký hlubší smysl než jen že SE to tak dělá… – V duchu takovéhoto rituálu mi to už ale smysl dává celkem velký.

12948434_691277270975835_574678963_oNásledně zazněla ještě další píseň a poté se zmíněné ženy proměnily ve čtyři živlové sudičky. Nejspíš tato část měla zůstat jen pro Mariju samotnou a její nejblížší, protože jsem byla odvolána nejmladším synkem ke kojení a jen vím, že každá sudička vložila Mariji do vínku energie od svého živlu. To bylo takové krásně pohádkové až čarovné.

Následovalo ještě óhmování, soukromé přání jak rodičům tak Mariji, a pak už jen volné klábosení, sdílení, zobání, psaní na tabuli pro Máju, loučení, růže a domů.

 Zmíněná uvítací píseň byla taková česká mantra, nahranou jsme ji ale nenašly….

Text:

Zdravím Tě země má, jsi tak překrásná…zdravím tuto zem, jsem ráda že tu jsem, oooo,

mé milé nebe, já vzhlížím tebe,ale tady na Zemi, mám své zázemí, oooo,

oheň voda vzduch, žehná Veký Duch, v srdci spojí se, v Zemi zrodí se….

Káťa.

Katy
Jsem žena obklopená jen mužskou energií. Provázím ženy klučičím světem a inspiruji je, jak díky rytmu přírody nalézt svoji vnitřní rovnováhu a předávat ji dětem. Ukazuji maminkám, jak v živelném světě kluků, jejich bitek a stříleček proplouvat, uchovávat si naši ženskou energii a zároveň přijmout klučičí energii. Jak sdílet se svými syny cykličnost přírody i života, bez tlaku konzumu a výkonu. . Více si o nás přečtete tu >> Rytmus roku a jeho prožívání můžete prostudovat tady >>>.
Komentáře