Zpověď královny třetího prince

Jsou naše touhy po konkrétním pohlaví miminek jen naším rozmarem a společenskou potřebou mít „páreček“? A nebo mají hlubší podstatu…?

Měla to být Apolenka.

Poslala nám jméno dávno předtím, než jsem po třetí otěhotněla. Ale, kdo ví…nebyla to náhodou jen má touha po holčičce?

Cítím, že téma očekávání pohlaví miminek je dost citlivé a málo se o něm mluví, možná podvědomě proto, že by to byla složitá práce rozkrývání na mnoha úrovních.

Když jsem čekala prvního syna, vůbec jsem neřešila, jestli to bude kluk nebo holka. Bylo nám to prostě jedno a překvapovali nás otázky ostatních, kdo to bude? Pro nás bylo důležité miminko, a po zkušenosti s potratem, aby to dopadlo…

U druhého to bylo tak nějak podobné, navzdory společenským předsudkům o párečkách a tak. U obou těhotenství jsme se nechali překvapit, až kdo opravdu vykoukne na svět. Bylo nám to vážně jedno.  Co vždy nasvědčovalo tomu, že bude kluk, bylo jméno, které nám v průběhu těhotenství přišlo, zarezonovalo s námi a další varianty už prostě nepřišly.

Po druhém synovi jsem cítila, že přijde ještě jedno miminko. Přála jsem si aby to byla holčička. Kluci to také nějak nacítili a nejstarší syn říkal, že by chtěl mít holčičku, abych prý nebyla sama. A pak přišlo ještě jméno, oba jsme věděli, že to je TO pravé. Jen muž mě dopředu varoval, abych se na holčičku neupínala a kdyby náhodou nevyšla, po čtvrté miminko už zkoušet nebude.

Pravda

Stálo mě dost úsilí si opravdu přiznat a nyní i veřejně napsat, že jsem  toužila po holčičce  a pak byla smutná, že tahle zkušenost  mi nejspíš zůstane utajená. Rozhodně to neznamenalo, že bych chtěla něco měnit. Ale kluky už znám a chtěla jsem mít někoho, s kým budu tvořit v holčičí energii.

Otevřeně jsem o tom navenek nemluvila, byly to moje vnitřní, niterní procesy, které jsem občas sdílela s mužem. Pro okolí jsme prostě čekali miminko, Fazolku, i když komentářů typu “ Tak, teď tedy ještě tu holčičku“ bylo opravdu mnoho. Jaké překvapení, že? Všechny komentáře zrcadlily můj vnitřní proces. Jak uvnitř, tak venku.

IMG_5626

Tentokrát jsme se nechtěli nechat překvapit, možná i proto, abych se když tak mohla připravit na jinou variantu. Na posledním ultrazvuku mi doktor řekl, že to bude kluk.

„No jo, fakt….“ tak hlavně, že je vše v pořádku…. Je pravda, že jsem to tam na té obrazovce viděla i já, ale pořád jsem si říkala, že se už tolikrát spletli, tak třeba…

A pak přišel chlapeček.

Obdaroval nás krásným domácím porodním zážitkem, a mě další velkou Lekcí o očekávání.  Zpětně si uvědomuji, že až můj třetí  porod,  byl pro mě Zasvěcením, přechodovým rituálem, který přesně splnil to, co takový rituál splnit má. Vědomí vlastní vnitřní síly, propojení s dítětem. Je pro mě stále velkým překvapením, že u druhého nemocničního, ač nikým a ničím nerušeného porodu, to tak nebylo.

Věděla jsem moc dobře, co moje touha způsobuje na duši miminku. Ale zároveň jsem věděla, a taky se tím uklidňovala, že náš chlapeček věděl…

Věděl, že jde k mamince, která si přeje holčičku, ale zároveň věděl, že musí přijít jako kluk. Kvůli mně a určitě i kvůli sobě, kvůli našim lekcím.

Po porodu jsem svou touhu moc neřešila, byla jsem plná hormonálního koktejlu a euforie z našeho krásného zážitku.

A dál?

Postupně, jak se začalo vše usazovat, více jsem si uvědomovala, že opravdu mám tři kluky a holku mít nikdy nebudu. Měla jsem strach, že je nebudu schopná zvládnout, když sotva zvládám ty dva naše živly. Ptala jsem se sama sebe i mého muže, co jim vlastně můžu předat? Když vyrostou, jsou to spíš tátové, co mají klukům co dát. Měla jsem pocit, že moje role vlastně skončí, sotva začala. Upadala jsem do zoufalství až depresí… a ne náhodou, skoro vždy kolem úplňků, vrcholu ženství.

A protože nám učarovala jungovská psychologie a její archetypy, stala se pro mne v té době kotvou. Začala jsem si psát své sny. Úplně první byl o tom jak se našla utopená holčička na dně jezera. Po nějaké době se vše poskládalo jako puzzle a já konečně pochopila, proč mám tři kluky.  Na jednom sezení  jsme rozklíčovali mé sny a se symbolikou pohádkových archetypů vše dávalo smysl. Tam kde jsou v pohádkách tři princové, většinou se hledá ženství…utopená holčička… Při jiné práci se zase ukázalo rozhodnutí mé vnitřní ženy…

IMG_5608bw

Královna

Můj muž mi říkal, máme tři Prince a ty jsi naše Královna. Mým úkolem je zkultivovat v sobě svého vnitřního Muže, Anima, tak aby dospěl a byla jsem si ho plně vědoma.  A vyzdvihnout z hlubin svou zraněnou vnitřní Ženu, Animu, která se proto, aby svou bolest nepředávala dál, rozhodla, že nebude mít holku. Dát ji potřebnou pozornost, péči a prostor. Tak, aby naši kluci mohli v sobě svou ženu plnohodnotně rozvinutou až do dospělosti a nebyli vláčeni její nevyspělou a nezvědomnělou částí. Tak, abych jim mohla ukázat, kdo je to žena.

Dle Junga totiž, tak jak jsem si to uchopili my, pokud anima a animus nejsou rovnocenní, ovládá člověka právě ta nedovyvinutá a zejména nevědomá část. U ženy tedy animus (vnitřní muž) a u muže anima (vnitřní žena). Takže v praxi to pak znamená, že proti sobě stojí žena se svým nevědomým animem a muž se svou nevědomou animou.  Je to jako by proti sobě stál chlapeček v ženském těle a holčička v mužském.

No, a tenhle velký úkol je teprve přede mnou. Velký to úkol…

Zároveň věřím, že náš nejmladší syn snad už nebude muset v dospělosti řešit své trauma z mé touhy.

V noci mu šeptám, jak moc ho, chlapečka, mám ráda…ve spánku se , mimo jiné, přeci přepisuje podvědomí.DSC_2922

A jak proplouvám v té klučičí energii? Jedna z věcí, která mi pomáhá, je pravidelný rytmus roku, naladění na přírodu a z ní vycházející tradice. Více o rytmu roku a oslavě léta se můžete dočíst zde >>>.

Katy
Jsem žena obklopená jen mužskou energií. Provázím ženy klučičím světem a inspiruji je, jak díky rytmu přírody nalézt svoji vnitřní rovnováhu a předávat ji dětem. Ukazuji maminkám, jak v živelném světě kluků, jejich bitek a stříleček proplouvat, uchovávat si naši ženskou energii a zároveň přijmout klučičí energii. Jak sdílet se svými syny cykličnost přírody i života, bez tlaku konzumu a výkonu. . Více si o nás přečtete tu >> Rytmus roku a jeho prožívání můžete prostudovat tady >>>.
Komentáře